Století NAŠEHO legionáře
Pod podobným názvem (STOLETÍ LEGIONÁŘE) jsme zahájili aktivity již…
Pod tímto upraveným názvem jsme jsme pokračovali v tématu v rámci projektu nadace VIA…
Pod tímto názvem pracujeme na dokončení celého projektu a směřujeme k vydání knihy.
******************************************
Stručný životopis
Legionář Josef HOLUB se narodil 2. VIII. 1895 v Kanině, okres Mělník. Obecnou školu (1901-1906) a měšťanskou školu (1906-1909) vychodil ve Mšeně u Mělníka. Následovaly dva roky Pokračovacího kursu (1909-1910) v Turnově a konečně Učitelský ústav (1910-1914) v Poličce.
V srpnu 1914 nastoupil vojenskou službu a uniformu odložil až po návratu z Ruska v roce 1920. Z toho strávil v československé legii dobu od 26.V.1917 do 2.II.1920. Několikrát byl během služby v druhé rotě (Vašátkově) prvního střeleckého pluku legií povýšen a vyznamenán (Československý válečný kříž, řád M. R. Štefánika „Sokol“ s hvězdou, Československá revoluční medaile, Spojenecká medaile).
Po návratu z 1. světové války pracoval jako odborný učitel na Měšťanské škole dívčí ve Mšeně až do 2. světové války. Staral se také o knihovnu, účastnil se činnosti zpěváckého spolku, byl místostarostou Sokola, zastával různé funkce v Československém červeném kříži a byl aktivním členem Svazu bojovníků za svobodu.
Dne 1. července 1941, ve svých 46-ti letech, byl jako bývalý legionář převeden do trvalé výslužby (výnosem Zemské školní rady pro Čechy v Praze ze dne 24. června 1941). O to více se pak věnoval činnosti v odboji. Rozšiřoval časopis „V boj“ a byl ve styku s jeho vydavatelem, pomáhal skrývat v mšenských lesích lidi hledané gestapem a organizoval jejich zásobování oděvem, jídlem a léky.
Ke konci války byl příslušníkem partizánské brigády „Národní mstitel“ pod vedením P. A. Kaniševa. Spolupracoval také ve skupině Dr. Erbana a majora Teršla. Podílel se na vytvoření a poté vedl 4. okrsek (12 obcí) pro přípravu na osvobozovací boj. Jako velitel tohoto okrsku ve funkci nadporučíka a později kapitána se zúčastnil boje za osvobození od 5. V. do 27. V. 1945 a řídil odzbrojování Němců, kterých bylo na mělnicku velké množství. Několikrát byly použity i zbraně a padli lidé na obou stranách.
I když během války vězněn nebyl, čeští četníci ho opakovaně informovali o dotazech Gestapa z Mladé Boleslavi i z Prahy na jeho osobu. Nakonec ho zavčas varovali před zatčením. Musel se pak skrývat v mšenských lesích, kde si s nejbližšími spolupracovníky vybudovali tři skrýše. Jedna z nich, ve skále, byla pro 12 osob. Tyto skrýše použili i jednotliví partyzáni a rodina Eichlerova z Chotětova. Přechodně v ní byla i vysílačka.
Po válce (od 20. V. 1945) pracoval jako ředitel měšťanské školy ve Mšeně. Dřív, než ho komunistická moc stačila znovu odstavit, onemocněl neléčitelnou rakovinou, které podlehl dne 23. 4. 1953.
UKÁZKA Z VLASTNÍHO TEXTU DENNÍKU
Na frontu.
Odjíždíme. – Konečně splnily se naše sny a touhy – jdeme k bratřím na posici, v době nadšení a slávy. Byl Zborov. Rádi jsme se loučili s Bobrajskem, kde většina obyvatelstva nás považovala za prodlužovatele války, jsme jediní, kteří prý chceme krve.
Jízda pomalá – vlak plazí se jak hlemýžď. Na mnohých stanicích musíme si odjezd vynutiti „štykami“. Jen rychle než bude pozdě! Neboť naše naděje pod dojmem zborovského nástupu byly, že rychle půjde se v před a snad brzy, brzy, vkročíme na posvátnou půdu naší domoviny. Při projíždce přífrontovým pásmem nastalo u mnohých rozčarování. Jasně do očí bily účinky bolševické agitace. Ruské pluky nechtějí nastupovati, touží na „rodinu“, aby se zúčastnili dělení půdy.
Přijíždíme do Jizerné. Lijavec, jako když z konve leje. O vy, haličské silnice tak často prokleté, s bezedným čvachtajícím blátem! Jdeme k plukům. Každý si v duchu přál, aby nás přidělili ke třetímu. Vždyť o něm jsme nejvíce slyšeli, nejvíce četli. Zdál se nám býti za vedení Mamontova vzorem, jež vystihuje nejlépe idee husitství. K druhému jsme nechtěli po uznání zpráv, že mnoho ruských Čechů odkázalo se od nástupu. To byli mezi námi zbabělci? A k prvnímu! Vždyť byl jak popelka, bez slávy rozkřikované a lesku, bez vynášení se a přeceňování. Jeho bojů jsme neznali, o jeho práci a životě jsme nevěděli, co vykonal snad nikdo neměl tušení.
U našeho štábu táže se důstojník: „Ku kterému pluku chcete – k prvnímu nebo ke druhému?“ Všichni mocně volají: „K prvnímu.“ A tak se i stalo. Bez průvodce naznačením směru jsme posláni k pluku do Bohdanovky. Je 1. červenec. Hoši rozloženi v lese v palatkách. Šedým, vazkým blátem přicházíme k nim. Smutné přivítání! Nás 62 přiděleno k druhé rotě. Přijal nás br. poručík Čeček (velitel praporu) několika krátkými, upřímnými slovy. Na to jsme umístěni v prostorné stodole, kde byla ubytována 2. rota. Žili jsme ve chvilkových opojeních po vítězné bitvě, dokud se nevzpomnělo na skutečnost, která visela jak hrozná kovová mračna. Rozval armády.
Ve stodole žili též Češi v rakouských cárech čekající na odjezd k záložnímu pluku. Počali jsme se seznamovati se staršími bratřími. Seznali jsme slasti i strasti, různé příhody a odvážlivé kousky, zpívali písně, které sami sestavili, ap. Nejvíce se vypravovalo o posledním hrdinném boji, o spěchu Rakušanů, o zmatku, který způsobil mocný „nálet“.
Rota znova ustavena. Nebylo poddůstojníků. Důstojník jeden, náš rotný velitel prap. Nohel.
********************
Vlastnoruční obrázek cesty zpět.
*****************************
Menší komunitní grant ČSOB
INFORMACE O PROJEKTU
Cíl projektu
Projekt je spojením několika unikátních příležitostí. Byl objeven originální deníkový materiál. Blíží se velké výročí našich legionářů. Autor textu deníků byl rodák z naší malé obce a zároveň významná regionální osobnost. To jsou příležitosti, které se již nebudou opakovat. A tak z podnětu veřejnosti, ujali jsme se vedení grantu, který s širokou podporou zejména pamětníků a studentů provede a zpracuje tyto podněty. Kriticky zpracuje autentické texty, které doplní a okomentuje a vytvoří ucelený materiál vypovídající o době a lidech a to na zcela konkrétním (téměř „hmatatelném“) osudu našeho rodáka.
Projekt díky své koncepci a iniciativě vyšlé zdola, bude mít silnou zpětnou vazbu, protože se místním lidem vrátí jako bumerang. Zapojí se od počátku do přípravy a na konci se v široké míře seznámí s jeho výsledky, zaposlouchají se do přednášek a shlédnou jej na výstavách.
Tím se jednoznačně naplní hlavní zdvojený cíl projektu: dozvědět se a informovat + posílit vazby na regionální hrdost a znovuuvědomění si své identity.
Obsah projektu
Projektu jsme se ujali právě proto, že na základě jednotlivých dílčích podnětů občanů chceme co nejvíce aktivovat a přivést lidi našeho mikroregionu ke společné práci, která je bude zajímat a bavit. Druhou věcí je pak téma, tedy materiál, který zpracují pod odborným vedením a který bude poučný pro jiné a bude sloužit přesahujíc mnohonásobně trvání tohoto projektu.
První dílčí cíl je tedy podpoření a koordinace zájmu veřejnosti o významnou epizodu v životě obce a mšenska a stejně tak důležitou pro vznik naší republiky. Pomyslným průvodcem se stane regionálně významná osobnost jednoho z prvních ředitelů oblastní základní školy a zasloužilého legionáře, který absolvoval celou ruskou anabázi, pan Josef Holub. Prostřednictvím torza jeho deníku dojde k oživení historických událostí a míst, které jsou s ním spjaty. Lidé sami shromáždí vše zajímavé a podstatné o jeho díle a životě, o vazbách na širší region a přesazích do dneška.
Druhý dílčí cíl je promyšlené a cílené zapojení veřejnosti do bádání v kronikách, zaznamenávání vzpomínek vlastních i vzpomínek příbuzných, shromáždění dalších dokumentů – dopisů, deníků, fotografií s tématem souvisejících atp.
Třetí dílčí cíl vidíme v koordinovaném setřídění podkladů a jeho technické zpracování pro potřeby připravení výstavy, přednášek, výukového materiálu či do budoucna i publikace.
Čtvrtý dílčí cíl jsou plnohodnotné a aktivní besedy, semináře a to na všech úrovních, se všemi partnery a s jinde vyjmenovanými cílovými skupinami. Specifickou (jinde neuvedenou) úlohu sehraje spolupráce s místní velmi aktivní ZUŠ, která by měla výstupy projektu výtvarně doprovodit a případně vhodně ilustrovat.
Přínos projektu je tedy v tom, že místní lidé sami svojí aktivitou přispějí k poznání událostí a uchovají je tak v paměti nejen sobě, ale i budoucím. Kulturní, myšlenkové, etické a vlastenecké podhoubí provinčního městečka, které z této tradice vyrostlo a dodnes z ní žije a čerpá. V neposlední řadě pak oživíme lidmi pamětnické záznamy kterým hrozí již trvalá ztráta.
Umístění projektu:
Hlavní místo realizace je naše obce Kanina (50 obyvatel) – jedna z nejmenších obcí v celém našem kraji.
Dále projekt bezprostředně souvisí s přilehlým městem Mšenem (1440 obyvatel) .
Dílčí ale nutná spolupráce bude s institucemi v nedalekém okresním městě Mělníce.
Vše se nachází v severní části Středočeského kraje.
Cílová skupina projektu
Projekt bude obecně prospěšný všem rodákům a patriotům z kraje a posílí tak jejich patriotismus a regionální sebemínění, které jsou vedle ekonomických vlivů tak důležité a opomíjené při hledání důvodů vyklidňování českého venkova.
Konkrétně projekt osloví žáky a studenty (věkové rozmezí 13 – 20 let), které přizve ke spolupráci. Vybraní se budou podílet na sbírání materiálu pro projekt a v daleko širší míře se seznámí s jeho výstupy. Unikátní je projekt díky svému tématu tím, že spojuje tuto kategorii s druhou důležitou a tím jsou aktivní senioři, kteří v našem regionu nemají dostatek kvalitních nabídek na aktivní vyžití (věkové rozmezí 60 – 99 let). I tito pak přirozeně budou v širší míře seznámeni cíleně s tím, co jejich kamarádi v projektu sebrali a připravili.
Kvantifikovat v obou kategoriích je obtížnější. Odhadujeme však i na základě předběžného průzkumu zájmu, že aktivně se zúčastní 7 – 15 studentů a 5 – 12 seniorů. Přednášky, besedy, vstupy do výuky, semináře, výstavy a presentace osloví mezi studenty 400 – 500 studenty a 200 – 250 seniory.
Specielní skupinou, kterou ale nechceme z výčtu vynechat jsou aktivní rodiče na rodičovské dovolené, kde evidujeme 2 – 4 potenciální zájemce a na veřejný presentacích projektu 10 – 20 účastníků.
V těchto kategoriích cílových skupin není započtena důležitá skupina lidí, kterým projekt představíme, oslovíme a vyzveme ke spolupráci a to jsou přímí respondenti. Jejich připravený seznam nyní čítá 48 jmen, ale postupně předpokládáme, že metodou sněhové koule by mohlo jít až o 100 „osobností“, které pomohou shromáždit informace k obsahu projektu. Přitom tito mohu, ale nemusejí se s předchozími skupinami prolínat.
Naše odhady jsou poměrně kvalifikované, protož máme přenositelnou zkušenost z jiných grantů podobného typu.
Partneři
Na úvod je třeba uvést, že i když některé budeme teprve oslovovat, mnohé z uváděných institucí našimi partnery (různě silnými v různých aktivitách) již jsou a máme dobře nastavenou vzájemnou spolupráci.
Jedná se o základní školy: Mšeno /škola kterou budoval J. Holub – hlavní postava projektu/, Nebužely, Mělnické Vtelno, Masarykova – Mělník, a dále gymnázium Mělník a vyšší odborná škola Mělník.
Dalšími institucemi jsou: domov seniorů Mšeno, klub seniorů, obě v kraji aktivně působící církve (katolická a evangelická), obec baráčníků ve Mšeně, okrašlovací spolek Mšeno, občanské sdružení Vyhlídky (regionální MAS), oblastní archiv, muzeum, obec Kanina, město Mšeno, Spolek pro vojenská pietní místa, Vojenský historický ústav, Státní archiv.
Informovanost
To je vhodná otázka pro tento rok. Od letoška totiž určila naše správní rada, že budeme vydávat informační tisk pro naše sympatizanty, dárce, přátele, účastníky. Vyjde neméně třikrát v roce a všechny informace o záměru i fázích realizace projektu v něm budou obsažené. Pro tyto účely máme již z dřívějška vypracované a odsouhlasené bohaté mejllistové seznamy.
* Již nyní máme základní informace o projektu na našich webových stránkách.
* Přirozeně půjdou i cílené informace o projektu při jeho zahájení a realizačních fázích všem z vyjmenovaných cílových skupin a spolupracujících institucí.
* Vedle toho zůstanou naše tradiční informační kanály, tedy internetové stránky OPS
* Dalším důležitým informačním zdrojem jsou naši dobrovolníci a spolupracující osoby, kteří v mikroregionu dovedou přesně cíleně oslovit. Mezi tuto skupinu se včlení v průběhu trvání projektu i vybraní a přihlášení studenti.
* Přirozené je, že budeme informovat i regionální tiskoviny formou připravené tiskové zprávy, tedy zejm. Mšenské listy (opakovaně) a Mělnicko a Mělnický deník.
* Další tradiční formou informací je zde stále místní rozhlas a čtené nástěnky, ale I internetové stránky partnerských organizací.
* U projektu orientovaného na mladé nelze vynechat ani nová média (např. Facebook, Twiter), kde bude mít projekt svoji prezentaci pro efektivní komunikaci se studenty a žáky.
* Poslední možností co nejširší vědomosti o projektu je osobní informace a výzva na zasedání zastupitelstev dotčených obcí Kanina, Mšeno a Nebužely.
Celkově jsme si vědomi toho, že informovanost co nejširšího okruhu lidí je hlavním úspěchem pro zapojení spoluobčanů do projektu a tedy pro jeho úspěšnou realizaci.